Michael

Jmenuji se Michael, je mi 40 let a trpím spastickou kvadruparézou způsobenou rozsáhlým poraněním centrálního motoneuronu (difůzní axonální poranění) vzniklým při automobilové nehodě v říjnu 2015.

Trpím dysfagií (porucha polykání) a afázií (porucha řeči), tudíž jsem limitován ve své komunikaci. Jsem trvale upoután na lůžko s možností minimálního pohybu a potřebuji 24 hodinovou péči. Tuto žádost za mě píše rodná sestra Jana, která je zároveň mým opatrovníkem ve věcech vyžadujících, např. podpis nebo osobní účast při vyřizování různých záležitostí, které nejsem vzhledem ke své imobilitě schopen.

Dlouhou dobu a to přes rok jsem strávil v nemocnici, kdy po 6ti měsíčním kómatu přetrvávala dlouhodobá porucha vědomí a lékaři mi dávali minimální šanci na nabití plného vědomí. Lékaři rodině oznámili, abychom žádné zlepšení neočekávali, že už zůstanu jen ležící a nereagující na žádné podněty. Má rodina ani já jsme ale nic nevzdali, bojovali dál a díky bazální stimulaci a podpory mé rodiny, jsem postupně nabyl vědomí - nejdřív do minimálního a poté do plného vědomí.

Velice brzo po nehodě a to v průběhu prvních dnů, kdy jsem byl v hlubokém kómatu, se mi začala rozvíjet velmi silná spasticita ve všech končetinách spojená s horečkami, problémy s tlakem a výrazným pocením. Žádná medikace nezabírala a cvičení v rámci fyzioterapie nebylo skoro možné. Mé ruce a nohy byly dlouho ve skrčené poloze a při jakémkoliv pokusu o jejich natažení v rámci cvičení, se poté vrátili do té samé pozice. Samotné natažení či uvolnění  končetin bylo velmi bolestivé, a nebylo skoro možné vzhledem k neustále extrémně silnému napětí v končetinách. Po nabití plného vědomí jsem pak zjistil, že mám rozvinuté kontraktury ve všech končetinách - zkrácené šlachy a svaly natolik, že již nejdou natáhnout do přirozené pozice.

Po propuštění z dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče v Praze, začalo hledání rehabilitačního zařízení, které by bylo schopno zajistit kvalitní neurorehabilitaci. Zde jsme ale tvrdě narazili. Všichni oslovení mě odmítli přijmout jako těžký případ, se kterým je moc práce a který navíc stále vyžaduje 24 hodinovou ošetřovatelskou péči. Než se nám po usilovném hledání a mnoha odmítnutích podařilo neurorehabilitaci najít, strávil jsem něco přes 2 měsíce na LDN v Praze, kde jsem to velmi špatně nesl, ale na pobyt doma jsem v té době ještě nebyl připraven.

Nakonec svitla naděje a jako jediné rehabilitační zařízení, a to SANATORIA KLIMKOVICE, mě byla ochotna přijmout, a to jen za podmínky zajištěného osobního doprovodu (většinou rodinného příslušníka, v mém případě mé sestry), která zajišťovala odvoz na procedury a veškerou ošetřovatelskou péči. I přes doporučení primáře v rehabilitaci pokračovat, jsem bohužel byl nucen z rehabilitace odejít z finančních důvodů, kdy rodina byla totálně finančně vyčerpaná.

V rámci neurorehabilitace v Klimkovicich jsem každý den byl odvezen na speciální program REHA BASIC 18+, kde se mnou 2 fyzioterapeutky cvičily ve speciálně upravené kleci a doslova začali rovnat mé “fyzicky pokřivené tělo“. Fyzioterapeutky mi začaly rovnat páteř a vzniklou skoliozu (stále při sedu držím tělo více vpravo), museli srovnat pánev, horní a dolní končetiny které jsem měl a ještě trochu mám vtočené dovnitř. Pravou nohu stejně jako obě ruce stále nemůžu plně natáhnout, ale po 3 měsících usilovné práce se mi podařilo asi o 5 cm zvýšit rozsah natažení u všech končetin. To vše muselo proběhnout před 1. posazením, aby bylo co nejmíň bolestivé. Asi po 1 a půl měsíci jsem se poprvé s dopomocí posadil.  Stále ale neudžím sed samostatně.

Také jsem využíval aktivit, kde jsem trénoval kognitivní funkce a to krátkodobou paměť a chodil jsem na logopedii, kde jsem se trénoval mluvu. Před 2 měsíci jsem začal zase mluvit nahlas, ale mám problémy s vyslovováním. Musím velmi posílit svůj dech, naučit se správně dýchat a artikulovat. Velmi se snažím a je pro mě velmi frustrující a vyčerpávající, když mi není rozuměno.

Neurorehabilitace je finančně velmi náročná a můj zdravotní a psychický stav vyžaduje dlouhodobou speciální intenzivní neurorehabilitaci, která by vedla ke zlepšení mého stavu, a to pojišťovna nehradí. Bohužel již nemáme finanční prostředky toto facilitovat. Měsíc intenzivní neurorehabilitace stojí 134.096,- Kč. Teprve v nedávné době jsem obdržel přiznání příspěvku na péči, jehož vyřízení trvalo 10 měsíců. Do té doby doby jsem byl bez jakékoli finanční podpory od státu a také obdržel dopis, že mi nevznikl nárok na invalidní důchod z důvodů nesplnění všech podmínek, tudíž invalidní důchod vůbec nepobírám. Bydlím u svého otce, který pobírá jen starobní důchod a jen s finanční pomocí sestry a otce mohu zůstat doma.

Díky vašemu příspěvku jsem mohl absolvovat intenzivní rehabilitaci v Sanatoria Klimkovice, kde se mi s pomocí fyzioterapeutů a dalších terapeutů v rámci celého programu, podařilo učinit další krůček ve zlepšení svého zdravotního stavu. Během rehabilitace jsem byl schopen započít trénování kleku a posílit brišní a zádové svaly, abych poté mohl trénovat udržení samostatného sedu a přenášení rovnováhy. Kromě pravidelného cvičení jsem také trénoval kognitivní funkce jako paměť, rychlost a pozornost při využívání různých cvičení, her a pomůcek. Děkuji vám.

Je to a bude to ještě velká dřina, ale mám velkou motivaci a víru, že je možné, abych získal zpět trochu samostatnosti, nebyl stále odkázán jen na pomoc druhých, ale mohl také něco dělat sám... Proto Vás prosím o  finanční pomoc, abych mohl pokračovat v rehabilitaci a také s vaší dárcovskou pomocí zlepšil svůj zdravotní stav.

Moc děkuji za zvážení mé situace a případné poskytnutí finanční pomoci, která by umožnila uhradit část z měsíčního pobytu v rámci speciálního programu Reha-basic 18+.

Spolkový účet č.2611278369 / 0800 (var. symbol uveďte Vaše IČ popř. tel. číslo)

Za Vaší pomoc a podporu Vám srdečně děkujeme.

Michael a Jana (sestra)

 

                                  

 

V JEDNÉ VTEŘINĚ z.s.

Krmelínská 523/305
Ostrava Nová Bělá
724 00

Číslo bankovního účtu spolku: 2611278369 / 0800

IČO: 22852263
Tel: 728 214 523
vjednevterine@seznam.cz
Vytvořeno službou Webnode